Kozinec · huáng qí, žlutý kořen stepí

Tiché království — kořeny, choroše, mycelium. Odolnost živého, připravená na každý den.

Kozinec čínské medicíny, Astragalus membranaceus, česky kozinec blanitý, je vytrvalá bobovitá rostlina stepí a suchých pahorků severní Číny, Mongolska a jižní Sibiře. Nad zemí lehká bylina, vysoká půl metru až metr, s listy složenými z mnoha drobných lístků a s hrozny bledě žlutých květů. Pod zemí dlouhý rovný kořen, který se noří do suché půdy, zvenku hnědý, uvnitř žlutý.

Žlutý stařešina

Čínsky se píše 黃耆, dnes 黄芪: huáng qí. Huang je žlutá, barva rozříznutého kořene. Qi ve staré podobě znaku 耆 znamená staršího, váženého starce, toho, kdo jde první.

Jméno vysvětluje Li Š'-čen roku 1578 ve svém Pen-cchao kang-mu: kořen je žlutý a on ho pokládal za nejstaršího v celé své skupině rostlin, odtud huang qi, žlutý stařešina. Šen-nung pen-cchao ťing, sestavený za dynastie Chan, ho už řadil mezi své nejvyšší rostliny, šang pchin, ty, které se berou dlouhodobě.

Latina vypráví něco jiného. Membranaceus znamená blanitý: po odkvětu nese rostlina nafouklé lusky se stěnou tenkou jako papír, které vysychají ve stepním větru. Říká se mu také Astragalus mongholicus, kozinec mongolský; botanici váhají, zda jde o jeden druh, nebo o dva.

Obrovský rod

Rod Astragalus čítá několik tisíc druhů na všech kontinentech a zdaleka si nejsou všechny podobné. V Severní Americe jsou některé z nich, locoweeds, jedovaté pro dobytek. Huang qi čínské tradice pochází z kořene A. membranaceus a jeho blízkého příbuzného A. mongholicus.

Kořen v plátcích

Kořen se sklízí po několika letech růstu. Umyje se, usuší a nakrájí na dlouhé šikmé plátky, pružné, vláknité, uprostřed barvy másla, podobné špachtlím na jazyk ze světlého dřeva. V této podobě se prodává v čínských bylinkářstvích, svázaný do svazků nebo volně v zásuvkách.

Chuť je sladká, jen lehce moučná, s podtónem suchých fazolí: luštěnina se nezapře. Čínská medicína řadí jeho chuť mezi sladké.

Skoro všechen huang qi v prodeji se dnes pěstuje, ve Vnitřním Mongolsku, v provinciích Šan-si a Kan-su. Sběr divokých rostlin je vzácný a místy omezený.

V hrnci

V Číně je kořen kozince především věcí kuchyně. Pár plátků se hodinu až dvě zvolna vaří v kuřecím vývaru, s čínskými datlemi jujuby, plody goji a kouskem zázvoru. Vývar dostane kulatou sladkost; plátky se rozžvýkají, nebo zůstanou na dně misky. Jih Číny, v čele s Kantonem, udělal z těchto dlouhých polévek rodinné umění.

V recepturách čínské medicíny cestuje ve společnosti: s andělikou čínskou, dang gui; s kodonopsí; s klanopraškou; nebo v jü-pching-feng-san, prášku nefritové zástěny, který se skládá ze tří kořenů.

Gesta kořene

• Do vývaru: hrst plátků do hrnce, hodinu až dvě na mírném ohni, s tím, co nabízí roční období.
• Jako odvar: pár plátků do půl litru až litru vody, zvolna asi třicet minut těsně pod varem. Tekutina vyjde bledě žlutá, jemná jako voda po vaření zeleniny.
• K rýži: pár plátků vložených do vařící se rýžové kaše congee, před podáváním vyjmout.

Kozinec není v katalogu Domu. Vyprávíme o něm pro něj samotného, jako o kořeni, který čínské kuchyně dobře znají, vedle reishi ze stejných herbářů.

Opatrnost

• Nikdy nesbírat divoký kozinec sám: rod zahrnuje jedovaté druhy.
• Horečka nebo akutní infekce: čínská medicína sama ho během nich vynechává.
• Autoimunitní onemocnění, transplantace orgánu, imunosupresivní léčba: vyhnout se bez rady lékaře.
• Těhotenství a kojení: nejdřív rada lékaře.
• Užívané léky (antikoagulancia, lithium, antidiabetika, léky na krevní tlak): poradit se s lékařem.

V případě pochybností nejdřív lékař, pak rostlina.

Zdroje

• Šen-nung pen-cchao ťing, přel. Yang Shouzhong, The Divine Farmer's Materia Medica, Blue Poppy Press, 1998.
• Li Š'-čen, Pen-cchao kang-mu (1578), přel. Compendium of Materia Medica, Foreign Languages Press, 2003.
• Dan Bensky, Steven Clavey a Erich Stöger, Chinese Herbal Medicine: Materia Medica, Eastland Press, 3. vyd., 2004.
• Dan Bensky a Randall Barolet, Chinese Herbal Medicine: Formulas & Strategies, Eastland Press, 2. vyd., 2009.