Příroda nám chce pomoct.

Ráno kořeny, které nás zakoření, semena, z nichž klíčí naše každý den obnovená magie, houby, které nás spojují se světem živého.

Guayusa, kterou lidé Kichwa z Ekvádoru dlouho pili před úsvitem a vyprávěli si přitom své sny; guarana kmene Sateré-Mawé: poklady, které nás povzbuzují jako káva, z prostoru živějšího, zvířečtějšího, hlouběji zakotveného v těle.

Rasájany starověké Indie, tonika císařské Číny, královské rostliny severských národů, velké učitelky Amazonie: učí nás chodit zpříma, narovnat se.

Podporují do hloubky, v neviditelnu, někdy nepostřehnutelně. Na tom nesejde: jsou tu a nesou nás.

A k oslavám nádherné alternativy, jak jinak pít a kouřit, vědoměji.

Vnitřní půda, na které je nám dobře, kde máme oporu, kde stres spíš odchází, než aby se hromadil.