Rauhnächte: dvanáct posvátných nocí a vykuřování bylinami.

Co jsou Rauhnächte?

Rauhnächte jsou noci na přelomu roku, mezi Vánocemi a svátkem Tří králů. V Alpách, v Bavorsku a v Rakousku zvyk zůstal živý: vykuřoval se dům i chlév a v některých údolích dodnes procházejí vesnicemi maskovaní Perchten. Na severu se týmž dnům říkalo die Zwölften, „Dvanáctka“. Podle kraje se jich počítá tři až dvanáct, odtud i české „dvanáct posvátných nocí“.

Odkud jméno pochází, je sporné. Jedno vysvětlení ho odvozuje ze středohornoněmeckého rûch, „chlupatý“, podle démonů v kožešinách, kteří prý v těch nocích obcházeli. Druhé z Rauch, kouř: odtud i jméno Rauchnächte, noci kouře.

Sporné je i jejich stáří. Jedna hypotéza v nich vidí dny, které dělí lunární rok od slunečního, dny mimo čas. Představa velkého germánského svátku slunovratu pochází z 19. století, z Německé mytologie Jacoba Grimma (1835), a zůstává sporná: téměř všechny staré texty o těchto nocích jsou křesťanské.

Rauhnächte 2026/27: data

Podle nejrozšířenějšího počítání trvají od Štědré noci do Tří králů: od 24. prosince 2026 do 6. ledna 2027. Jinde připadá první noc na 25. prosinec, nebo už na noc svatého Tomáše, o zimním slunovratu.

Čtyři noci váží víc než ostatní: noc svatého Tomáše (20./21. prosince), Štědrá noc (24./25. prosince), silvestrovská noc (31. prosince/1. ledna) a noc před Třemi králi (5./6. ledna).

Selské pranostiky četly z počasí každé z dvanácti nocí počasí jednoho z dvanácti příštích měsíců. Kdo si vede deník snů, dá každé noci jednu stránku a během roku se k ní vrací.

Jul a Rauhnächte

Jul je staré germánské slovo pro střed zimy; ve Skandinávii se Vánocům dodnes říká jul. Rauhnächte začínají o slunovratu nebo o Vánocích, odtud spojení se svátkem Jul. Zda Germáni slavili pohanský svátek slunovratu, je stále předmětem sporu; dnešní Jul se svíčkami a ohněm je většinou nedávné oživení.

Co pálit o Rauhnächte?

Roku 1534 píše Sebastian Franck ve svém Weltbuch, že za dvanácti nocí mezi Vánocemi a Třemi králi nebylo domu, kde by se denně nekouřilo kadidlem, proti ďáblům, strašidlům a čarům. Kouř nesl domem i chlévem farář nebo hospodář. Dnes se na uhlík kladou i byliny z daleka. Ty, které máme:

• Pelyněk černobýl, Artemisia vulgaris, bylina odsud. Zaříkání devíti bylin, opsané v Anglii v 10. století, ho vzývá jako první. Náš pelyněk roste ve Francii.
• Imphepho, Helichrysum odoratissimum, smil z Jižní Afriky. Sangomové ho pálí, aby přivolali amadlozi, předky; hodí se k nocím, kdy prý obcházejí mrtví.
• Palo Santo, Bursera graveolens, „svaté dřevo“ z Ekvádoru. Tyčinka se zapaluje, tak jak je. U nás v Domě říkáme, že posvěcuje každý prostor, každý okamžik, každou bytost.
• Bílá šalvěj, Salvia apiana. Posvátná rostlina původních obyvatel Kalifornie, kde se ve volné přírodě hodně sbírá; ta naše roste v podhůří Himálaje.
• Dračí krev, červená pryskyřice stromu Croton lechleri, sbíraná volně v Peru. Je tekutá a klade se po kapce: na čelo, než začnete, nebo po imphepho, k uzavření prostoru, kterým jste právě prošli.

Postup místnost po místnosti a další byliny: vykuřování bytu bylinami.

Čemu se o Rauhnächte vyhýbalo

Zvyk uchoval hlavně zákazy práce. Bílé prádlo se nevěšelo ven: jezdci Divokého honu by si ho vzali na rubáš; nenatahovala se šňůra, do které by se Hon mohl zaplést. V Bavorsku se uklízel kolovrat; jinde se nehrály karty. Ve Štýrsku se vyprávělo, že Frau Perchta chodí od domu k domu s dušemi zemřelých dětí.

Co si z toho mnozí berou dnes: málo práce, tichý dům, čas na to, co po sobě odcházející rok nechává.

Opatrně s kouřem

Kouř dráždí dýchací cesty. Během vykuřování nechte pootevřené okno a potom dobře vyvětrejte. Vyhněte se místnostem, kde spí kojenci nebo malé děti, a zvířata, hlavně ptáky, odneste jinam. Při astmatu nebo alergii na hvězdnicovité, jako je pelyněk a imphepho, je lepší nevykuřovat, nebo jen venku. Uhlík nikdy nenechávejte bez dozoru a na konci ho úplně uhaste.