Ashwagandha

Botanika — lilkovitá rostlina, která voní po koni

Ashwagandha je botanicky Withania somnifera (L.) Dunal, z čeledi Solanaceae — téže jako rajče, brambor, blín a mandragora. Kořen je tenký a hladký, dosahuje třiceti až čtyřiceti centimetrů délky při jednom až dvou centimetrech tloušťky; semena, oranžově žlutá, měří jeden až dva milimetry (Rätsch, Encyclopedia of Psychoactive Plants, s. 543). Lze ji zaměnit s Withania frutescens (středomořská), Withania aristata (Kanárské ostrovy) a s drobnými Physalis. Její původní areál se táhne širokým pásem od severní Afriky a Blízkého východu přes Arabský poloostrov až po indický subkontinent a jihovýchodní Asii: daří se jí v suchém podnebí a na chudých půdách, což už samo něco říká o jejím temperamentu.

Jméno rostlinu nese. Ashva (kůň) + gandha (vůně) v sanskrtu: o kořeni se říká, že voní po mokrém koni. Druhové jméno somnifera pochází z latiny — „ten, který přináší spánek“. Říká se jí také indický ženšen a zimní višeň (anglicky Indian ginseng a winter cherry); jejím botanickým basionymem je Physalis somnifera L. Chemické složení kořene a listu se liší a většina komerčních doplňků používá kořen (NIH Office of Dietary Supplements). INFUSE pracuje s celým kořenem mletým na prášek a nepoužívá standardizovaný extrakt třetí strany.

Fytochemie — withanolidy a jejich doprovod

Signaturní látky Withania somnifera jsou withanolidy, skupina steroidních laktonů pojmenovaných podle rodu Withania, mezi nimi withaferin A. Kořen obsahuje také sitoindosidy (glykosidy), alkaloidy ve skromném množství (tropin, kuskohygrin, withasomnin), cholin, mastné kyseliny a aminokyseliny. Složení se mění podle části rostliny, podle původu a podle stáří kořene, a proto se koncentrovaný izolát nekryje s kořenem tak, jak roste. Tato stránka jmenuje tyto látky popisně a nepřipisuje jim žádný příslib účinku.

Linie a dlouhé dějiny — od rasayany k adaptogenům

V ájurvédské medicíně patří ashwagandha mezi rasayany, omlazující rostliny. Slovo doslova říká „cesta, kterou jde rasa“ — rasa je plazma, prvotní tkáň; rasayany jsou rostliny, které udržují vitalitu v dlouhém čase (Winston & Maimes, Adaptogens, s. 40-41; Frawley & Lad, The Yoga of Herbs, s. 254-255). Je jmenována v Charaka Samhitě a v Sushruta Samhitě, kde nese několik jmen-funkcí — balya (ta, která dává sílu), vajikari („ta, která činí podobným koni“), vrushya (rostlina touhy), rasayana (omlazující), pustida (vyživující) — jež shrnují šíři jejích tradičních užití (status: přisouzené tradiční užití). Frawley a Lad ji popisují jako sáttvickou, jednu z nejlepších rostlin pro mysl, „vyživující a projasňující“, uklidňující a podporující „hluboký spánek beze snů“; energeticky je hořká, svíravá a sladká, zahřívající, snižuje Vata a Kapha a zvyšuje Pitta.

Její mapa přesahuje Indii. Rätsch uvádí, že ji znali ve starém Egyptě, že se možná používala v Mezopotámii (pokud je čtení asyrského jména správné) a že ji staré arabské prameny nazývaly sakran — „opojné“. V Indii se nadzemní části kouří proti kašli a astmatu; Asyřané používali kořen k vykuřování bolavých zubů a v Jemenu se kořen proti bolesti zubů používá dodnes (Rätsch, s. 542-544). Ve 20. století sovětský výzkum (Lazarev, poté Brechman) vymezil kategorii adaptogenů, do níž se ashwagandha dnes řadí.

Co uvádějí studie — s opatrností

Většina klinického výzkumu ashwagandhy se týká koncentrovaných extraktů, celého kořene jen zřídka. Tyto studie popisují pozorování, neplatí pro každého člověka a nepředstavují ustavené lékařské užití. Jádro tradičního užití, pomalá obnova zásoby, nemá jediný izolovaný laboratorní korelát.

Bezpečnost a orientační body užívání

Několik signálů volá po opatrnosti. Na štítné žláze byly hlášeny vzestupy T4, pokles TSH u subklinické hypotyreózy a vzácné případy tyreotoxikózy, které po vysazení ustoupily: při jakékoli léčbě štítné žlázy je nutné sledování a lékařské stanovisko. Vzácné případy poškození jater, někdy těžkého, byly spojeny s doplňky ashwagandhy — nejčastěji vratné po vysazení, u produktů, jejichž složení nebylo vždy ověřeno. Při těhotenství a kojení byl zmíněn možný abortivní účinek (American Herbal Products Association ho zpochybňuje) a dat je nedostatek: vyhnout se bez odborného vedení. Opatrnost se doporučuje také při hormonálně citlivém karcinomu prostaty, u horkých konstitucí (Pitta), protože kořen zahřívá, a při alergii na lilkovité (Solanaceae). Dva týdny před plánovanou operací přerušit. Sušený kořen pomalu ztrácí aktivitu (bylinkářská literatura klade tento pokles kolem dvou let): uchovávat mimo světlo a vlhko. Tato stránka dokumentuje linii a tradiční užití; nepředstavuje lékařské stanovisko a v případě pochybností má stanovisko odborníka na zdraví přednost před rostlinou.